Slečna autorka
Je večer krátce před dvanáctou a není divu, že zrovna teď jsem se ponořila do psaní mého vůbec prvního článku zde. Jsem totiž noční sova, často po večerech tvořící a nadmíru přemýšlející. Ranní ptáče ze mě dost možná nebude nikdy. Miluji totiž vyspávání a dlouhá rána v posteli, nejlépe s dobrým čajem, oblíbenou knihou a chutnou snídaní.
Jsem požitkář. Raduji se z jízdy na mé koloběžce (obzvlášť když to hezky frčí z kopečka), z krásných knižních metafor (které si často poznamenávám do mého zápisníku), z těšení se na objednané jídlo v restauraci (hlavně v té indické) a upřímně, většinou se zastavím, když někde cítím závan benzínu (ale feťák nejsem, přísahám). Ve svých snech v jednom kuse létám nad krajinami a hledím na svět z výšky - a často mi ten stav přetrvává i po probuzení. Jsem totiž celkem roztržitá, špatně se soustředím a duchem se s oblibou tak trochu ztrácím v jiných světech. Kdyby mi tu teď nehrál playlist od Mobyho, nejspíš by to byla Daughter, Zrní nebo něco podobného. Kdo ví.
Jsem požitkář. Raduji se z jízdy na mé koloběžce (obzvlášť když to hezky frčí z kopečka), z krásných knižních metafor (které si často poznamenávám do mého zápisníku), z těšení se na objednané jídlo v restauraci (hlavně v té indické) a upřímně, většinou se zastavím, když někde cítím závan benzínu (ale feťák nejsem, přísahám). Ve svých snech v jednom kuse létám nad krajinami a hledím na svět z výšky - a často mi ten stav přetrvává i po probuzení. Jsem totiž celkem roztržitá, špatně se soustředím a duchem se s oblibou tak trochu ztrácím v jiných světech. Kdyby mi tu teď nehrál playlist od Mobyho, nejspíš by to byla Daughter, Zrní nebo něco podobného. Kdo ví.
Hledám ve všem hloubku. Snažím se dívat pod špičku ledovce. Moje mysl je tím už trochu postižená. Každopádně věřím na věci mezi nebem a zemí. V lásku. Ráda dělám věci, které mají pro mě a pro ostatní smysl. Jsem občasnou dobrovolnicí v nemocnici, začátečnickým eko-fandou a amatérským rádoby-umělcem. Miluji inspirativní lidi, kteří přemýšlí v širších souvislostech a jsou otevření novým myšlenkám. Učím se sebelásce a vnitřní stabilitě. A ráda chodím bosá po trávě.
Aby to ale nevypadalo tak idylicky a sluníčkově, musím občas bojovat s apatií a (teď už naštěstí ne tak častými) úzkostmi.
Co bych tak na sebe ještě práskla? Ráda cestuji. Obzvlášť poslední dobou vyhledávám spíše aktivní dovolenou v přírodě, ve spacáku s hvězdnou oblohou nade mnou a dobrými přáteli po boku. O karimatku se nedělím, ale často jim tu jejich v noci konfiskuji. Samozřejmě nevědomě.
Studuji vysokou školu, avšak obor, který mě ne tak zcela naplňuje. V budoucnosti bych se ráda věnovala studiu japonského jazyka. Brigádně pracuji v knihkupectví.
Nemám zcela jasnou představu o tom, jakou cestou bych tento blog ráda vedla. Možná spíše povede on mě. Už teď ale vím, že bude upřímný. Bude vycházet z mého temperamentu, takže pokud jste se alespoň trochu ve mně našli, můžeme se dál hledat spolu. A třeba i nacházet. :)
Doufám, že se tu budete cítit dobře. ♥
Em
__________________________________
E-mail: misakorsch@gmail.com
Instagram: em.korsch
Stránka na facebooku: Lavender mind.